Loutkové představení Dášeňka, čili život štěněte

  

Když se to narodilo, bylo to jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo... Neumělo to štěkat, nemělo to jméno, ale jak to rostlo, byla s tím čím dál větší legrace. Brzy se ukázalo, že je to psí holčička a že má tuze ráda pohádky. A protože si při svém řádění vrazila do tlapičky střep, musela zůstat ležet v košíku a aby jí nebyla dlouhá chvíle a aby jí to tak nebolelo, hrajeme pro ní tři pohádky – O pejskovi a kočičce, jak myli podlahu, O pyšné noční košilce a dokonce O tom, proč mají foxteriéři krátký ocásek. Ty tři pohádky jsou tak akorát, aby se zase uzdravila.